Wolf's team ...? Yes !!!! - 3 part

6. října 2011 v 14:31 | Marley G!RL |  Fan Fictions
3.kapitola - Já nečekaným hostem

Vzpomínáte si, jak jsem tehdy vzala do zaječích?
Mezidím se odehrálo něco, no jak bych to řekla, prostě se mne někdo ujal.
Smrděl jako shnilá rajčata, ale za tu dobu, co jsem u nich žila, jsem si je celkem oblíbila.
Tak a já vám povím, jak to popravdě bylo:
V lese jsem zastavila, aby se oddýchala. Po té jsem ucítila touhu, nepřekonatelno utouhu se napít.
A také najíst. Asi se budu muset vrátit k původnímu životu vlků.
Jejich tradice, co se týče jídel, byl lovecký způsob zvěrstva. Začala jsem totiž vnímat každý pohyb jakéhokoliv živočicha či zurčení potoka.
Ale z dálky jsem narazila na studánku. Až z druhé strany lesa. Musela jsem oběhnout dva kopce. Nahorů, dolů, nahoru, dolů.
Studánka byla naštěstí nízko.
Ohnula jsem se. Pocit žízně se ztrojnásobil. A tak jsem chlemtala, chlemtala. Od té doby, co jsem se převalila na hřbet,
abych uskromnila svůj žaludek přeplácaný vodou, tak uplynulo snad pět minut.
Naruby jsem spatřila nádherného jelena. Jeho parohy se leskly. Vypadal rozhodně lákavě, takový pěkný kousek.
Při pohledu na něj mi zakručelo v břiše.
Zvedla jsem se a potají jsem se vplížila kolem něj. Odněkud se ozvalo hrozivé zavrčení.
Co to? Někdo tady je a krade mi večeři. Neříkala jsem to tehdy ze sobeckých důvodů, prostě jsem měla děsnej hlad.¨
Ten někdo vystartoval a já také. Musel se vyděsit, když spatřil bílou vlčici, jak útočí po jeho kořisti.
Vrr............, vrčela jsem.
,,Emmette" volal někdo z dálky. Pohlédla jsem na toho chlápka. Jeho kosti mi připomínali medvědí, byl silný, jako medvěd.
Fuj, co to páchne...? podivila jsem se.
,,Jo, moment" odpověděl Emmett a z jeho hrdla se ozvalo vrčení. Vrhl se po mě.
Jednou ranou mne svalil na zem. Za chvíli jsem se zjevila ve své vlastní podobě. Asi jsem se zapomněla zmínit, že když jsem se rvala s Paulem, tak
se mi roztrhlo na kousky mé oblečení...ach ne, to bylo zrovna od mé oblíbené značky..New Yoker.
Schoulila jsem se do klubíčka.
,,Emmette..?" uslyšela jsem najednou sladký, chladný hlas.
,,A prej, že mi porušujeme smlouvu" uchichtl se ten divný kluk, co mne skolil.
Doběhli i další. ,,Edwarde...zavolej Carlisleho" řekla nějaká holka, byla ale dle toho hlasu starší, snad sedmnáct až dvacet.
Najednou, jako by se všechno kolem mne vypařilo. Cítila jsem, jak ze mne teče krev.
Ocitla jsem se ve tmě.
A najednou jsem spatřila louku, strom a slunce. Nádherné slunce. Byla jsem v krásných sytě červených šatech ovázaných žlutou mašlí.
Na sobě jsem měla zlaté střevíce a náramek z perel. Jakoby jsem se zotavila.
Ještě že v tom snu, či co to bylo, nikdo nebyl.
,,Světlo, světlo!" vykřikla jsem. Radovala jsem se z toho nádherného letního dne.
Ale pak jsem otevřela oči a ocitla jsem se oblečená v bílém pižamu v nějakém cizím pokoji.
,,Pořád křičí světlo?" ozval se někdo ze dveří.
,,Už to přestalo ,Edwarde, jdi se přijít na tu holku podívat" zase ten chladný hlas.
,,Jo jistě" přitakal jiný.
Do pokoje vtrhl kluk, ten nejnádhernější, jakého jsem kdy zřela.
Jeho krása obklopovala mne. Najednou jsem se začala chvět.
,,Klid" ukonejšoval mne ten neznámý mladík s bronzovýma vlasama.
Vylíčil mi úplně všechno, jak mne našli v lese, jak jsem řvala to slovo, co se semnou dělo dál, co jsou oni zač a podobně.
Upíři. Zhrozila jsem se při tom slově a měla jsem chuť vystartovat po něm o něco více. Něco mi v tom ale bránilo.
Idiotší upíři, pomyslela jsem si. Měli mne radši nechat zabít.
,,Neměli, vy by jste to na našem místě udělali, ale mi jsme jiní než vy. Carlisle by si takovéhle příměří představoval.
Jsi-li zraněn na cizím pozemku, má cenu ti zachránit život" sotva to dořekl, někdo zazvonil.
,,A..to bude tvůj bratr" zachichotal se Edward. Byl to ten nejsladší smích na světě.
Jako zvonkohra, ale mnohem lepší.
Edward si začal pískat.
,,Hej, Jacobe, tvá sestra leží u mě v pokoji!" vykřikl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama