Říjen 2011

Na týhle IP adrese naposled :-)

7. října 2011 v 9:35 | Marley G!RL |  Zprávy
Je to tak. Dnes mne čeká velice náročný den.
PC dáme jedné známé paní, která se chce na něm učit.
A my logicky jsme si pořídili nový.
Tak zatím, bye,bye a tady máte písničku na zklidnění nálady.
Nejspíše se uvidíme za týden, možná o víkendu, netuším :-)
Je v tom strašný guláš :D
Papky, papapapapapa, mám vás moc ráda ♥♥♥
PS: Zkuste té čínštině alespoň trochu porozumět...... :-D Mrkající

6.10. 2011

6. října 2011 v 20:48 | Marley G!RL |  Deníček
Dneska jsem volala kámošce.
A pak, když jsem šla s pejskem, jsem jí spatřila, jak venčí toho svého :-)
Dobrý, že?
A to bydlíme kousek od sebe. Alespoň do zítřka.
Zítra nás čeká náročný den - stěhování.

Wolf's team ...? Yes !!!! - 3 part

6. října 2011 v 14:31 | Marley G!RL |  Fan Fictions
3.kapitola - Já nečekaným hostem

Vzpomínáte si, jak jsem tehdy vzala do zaječích?
Mezidím se odehrálo něco, no jak bych to řekla, prostě se mne někdo ujal.
Smrděl jako shnilá rajčata, ale za tu dobu, co jsem u nich žila, jsem si je celkem oblíbila.
Tak a já vám povím, jak to popravdě bylo:
V lese jsem zastavila, aby se oddýchala. Po té jsem ucítila touhu, nepřekonatelno utouhu se napít.
A také najíst. Asi se budu muset vrátit k původnímu životu vlků.
Jejich tradice, co se týče jídel, byl lovecký způsob zvěrstva. Začala jsem totiž vnímat každý pohyb jakéhokoliv živočicha či zurčení potoka.
Ale z dálky jsem narazila na studánku. Až z druhé strany lesa. Musela jsem oběhnout dva kopce. Nahorů, dolů, nahoru, dolů.
Studánka byla naštěstí nízko.
Ohnula jsem se. Pocit žízně se ztrojnásobil. A tak jsem chlemtala, chlemtala. Od té doby, co jsem se převalila na hřbet,
abych uskromnila svůj žaludek přeplácaný vodou, tak uplynulo snad pět minut.
Naruby jsem spatřila nádherného jelena. Jeho parohy se leskly. Vypadal rozhodně lákavě, takový pěkný kousek.
Při pohledu na něj mi zakručelo v břiše.
Zvedla jsem se a potají jsem se vplížila kolem něj. Odněkud se ozvalo hrozivé zavrčení.
Co to? Někdo tady je a krade mi večeři. Neříkala jsem to tehdy ze sobeckých důvodů, prostě jsem měla děsnej hlad.¨
Ten někdo vystartoval a já také. Musel se vyděsit, když spatřil bílou vlčici, jak útočí po jeho kořisti.
Vrr............, vrčela jsem.
,,Emmette" volal někdo z dálky. Pohlédla jsem na toho chlápka. Jeho kosti mi připomínali medvědí, byl silný, jako medvěd.
Fuj, co to páchne...? podivila jsem se.
,,Jo, moment" odpověděl Emmett a z jeho hrdla se ozvalo vrčení. Vrhl se po mě.
Jednou ranou mne svalil na zem. Za chvíli jsem se zjevila ve své vlastní podobě. Asi jsem se zapomněla zmínit, že když jsem se rvala s Paulem, tak
se mi roztrhlo na kousky mé oblečení...ach ne, to bylo zrovna od mé oblíbené značky..New Yoker.
Schoulila jsem se do klubíčka.
,,Emmette..?" uslyšela jsem najednou sladký, chladný hlas.
,,A prej, že mi porušujeme smlouvu" uchichtl se ten divný kluk, co mne skolil.
Doběhli i další. ,,Edwarde...zavolej Carlisleho" řekla nějaká holka, byla ale dle toho hlasu starší, snad sedmnáct až dvacet.
Najednou, jako by se všechno kolem mne vypařilo. Cítila jsem, jak ze mne teče krev.
Ocitla jsem se ve tmě.
A najednou jsem spatřila louku, strom a slunce. Nádherné slunce. Byla jsem v krásných sytě červených šatech ovázaných žlutou mašlí.
Na sobě jsem měla zlaté střevíce a náramek z perel. Jakoby jsem se zotavila.
Ještě že v tom snu, či co to bylo, nikdo nebyl.
,,Světlo, světlo!" vykřikla jsem. Radovala jsem se z toho nádherného letního dne.
Ale pak jsem otevřela oči a ocitla jsem se oblečená v bílém pižamu v nějakém cizím pokoji.
,,Pořád křičí světlo?" ozval se někdo ze dveří.
,,Už to přestalo ,Edwarde, jdi se přijít na tu holku podívat" zase ten chladný hlas.
,,Jo jistě" přitakal jiný.
Do pokoje vtrhl kluk, ten nejnádhernější, jakého jsem kdy zřela.
Jeho krása obklopovala mne. Najednou jsem se začala chvět.
,,Klid" ukonejšoval mne ten neznámý mladík s bronzovýma vlasama.
Vylíčil mi úplně všechno, jak mne našli v lese, jak jsem řvala to slovo, co se semnou dělo dál, co jsou oni zač a podobně.
Upíři. Zhrozila jsem se při tom slově a měla jsem chuť vystartovat po něm o něco více. Něco mi v tom ale bránilo.
Idiotší upíři, pomyslela jsem si. Měli mne radši nechat zabít.
,,Neměli, vy by jste to na našem místě udělali, ale mi jsme jiní než vy. Carlisle by si takovéhle příměří představoval.
Jsi-li zraněn na cizím pozemku, má cenu ti zachránit život" sotva to dořekl, někdo zazvonil.
,,A..to bude tvůj bratr" zachichotal se Edward. Byl to ten nejsladší smích na světě.
Jako zvonkohra, ale mnohem lepší.
Edward si začal pískat.
,,Hej, Jacobe, tvá sestra leží u mě v pokoji!" vykřikl.

Wolf's team ...? Yes !!!! - 2 part

5. října 2011 v 15:58 | Marley G!RL |  Fan Fictions
2.kapitola - Zůstaň, nebo odejdi !

Když jsem se ráno probudila, ležela jsem ve svém pokoji. Nikdo nebyl u postele, jen jsem tam spatřila šálek horké čokolády, sladké pečivo a cereálie. S chutí jsem se vrhla na jídlo. Připadala jsem si, jako bych už nejedla bůh ví kolik hodin.
Čokoláda už byla vlažná, takže jsem jí vypila hned. S plným žaludkem jsem se spokojeně natáhla na postel a na chvíli jsem zavřela oči.
O 2 hodiny později jsem už byla svěží, vykoupaná po oné dlouhé noci.
Můj bratr Jake seděl u stolu, Billy byl zřejmě na návštěvě u Suzie Clearwaterové. Čeho jsem si o pár sekund později všimla bylo, že vedle Jakea seděl také Sam Uley. Zvláštní, toho jsem tady za celý svůj život moc nevýdala, myslím jako u nás v kuchyni.
Zívla jsem si, zapomněla jsem si zavřít pusu. Proč taky? Tohle je můj domov, nebudu si kvůli nějakému bratrovic kamarádičkovi měnit pravidla.
,,Hmm" ozval se Sam.
,,Ahoj" pozdravila jsem ho a nasadila jsem úsměv. Po ránu usmívat se mi moc nejde, takže jsem si uvařila kávu, jelikož jsem ještě trochu rozespalá. Jacob už naštěstí Samovi kafe uvařil, jak koukám k našemu stolu.
,,Takže, jak ses cítila ve vlčí podobě?" začal Sam. Jacob na něj přísně pohleděl. Jeho kamarád mu pohled upřímně opětoval...vzteklý, alfa.
,,Chvíli mi trvalo, než-li jsem si uvědomila, co jsem vlastně zač" bouchla jsem silně do prkýnka.
Rozpadlo se, jako kdybych praštila do porcelánového talíře.
,,Ajaj, musím si ještě na svou sílu zvyknout" tvář mi zrudla jako západ sluníčka.
,,Musíme ti vysvětlit pravidla, o víkendu pořádáme táborák, abychom ti je vysvětlili. Ta proměna působí tak dlouho, dokud..." v tom můj brácha Sama zarazil.
,,U ohně" připomněl mu.
,,Ehm....a můžu se nějak rozhodnout? Zda-li chci žít dvojí život a nebo jen ten jeden, na který jsem zvyklá?" zeptala jsem se, zírajíc z okna na listí, které poletuje vzduchem, jelikož je vítr. Podzim, ach ten náš nemilovaný podzim!
Začala jsem se šíleně potit, tak jsem si sundala tu hroznou mikinu.
,,Fajn, běž si, uteč od všeho, co postihlo nejen tebe" vtrhl do kuchyně Paul.
Proto jsem se tolik začala potit!
,,Vrrr.....!" ozvalo se z mého hrdla.
Mé ruce i nohy se zachvěli.
,,Molly? Uklidni se prosím, snaží se tě jen vytočit, to dělá nám všem" vykřikl Sam.
Lekla jsem se toho rozkazu tak, že už vedle mne nestála ubohá Molly Blacková, nýbrž nehorázně silná vlčice, připravená k tomu, aby mohla konečně zabít Paula, jediného kluka v rezervaci, kterého ze všech nejvíce lidí na světě nesnáší. Dokonce více, než-li svou matematikářku či Justina Biebera.
V tom okamžiku se Paul proměnil také, zakousl se mi do hřbetu.
Naše tesáky se střetli k tomu, aby se zjistilo, kdo má nad kým větší moc. Šedý vlk do mne burcoval myšlenkama.
Zabiju tě, ale jest-li je ti život mylí, prchni pryč z rezervace a už nikdy se sem nevracej! z hrdla se mu ozvalo strašlivé zavrčení. Vyčetla jsem mu vše, co doposavaď měl v hlavě, vše, co jsem potřebovala doposavaď vědět.
Nenechám se tebou odehnat, v tom okamžiku se mi někdo zahryzl do ocasu.
Zavyla jsem.
Jacobe? podivila jsem se. Promiň, je to pro tvoje dobro, omluvil se ten zrádce.
Vběhla jsem ven, pryč od toho všeho. Tohle místo uýž není můj domov. Všechny myšlenky ostatních vlků, včetně mého alfy zmizely v té červené chatičce a mé nohy mířily do zaječích.
Vybrala jsem si tuhle volbu: Odejít, alespoň, než -li se to tu uklidní....

Jackie Chan - Wallpaper

5. října 2011 v 15:33 | Marley G!RL
Jackie Chan_Wallaper

5.10 2011

5. října 2011 v 15:13 | Marley G!RL |  Deníček
Jsem marod, moc mne to nebaví.
Včera bych měla donést kámošce referát, každý dělá něco ve skupince.
A o víkendu bych měla natáčet s holkama videoklip.
A já nebudu...jsem marod. Máti mi určitě nepovolí jít o víkendu ven, abych tam udělala nějaké pohyby a šla zase domů.
Mám 2 záněty, mám exémy.....prostě je to hrůza.
Jediné, co mne ve skutečnosti potěšilo je, že ještě poslední tah s rovnátkama.
A to, že mi dají nějaký oblouk, aby mi to posunulo horní patro dozadu.
Za rok bez rovnátek, za rok hezké rovné zuby.
To je super, bezva, bomba, cool! Promiňte, že se raduji jak poťapanec, ale vážně už těch rovnátek mám plné zuby. Člověka prostě omrzí mít rovnátka na sobě skoro celý rok a když se dozví, že ještě další rok je musí nosit na sobě.
Hastala vista baby ! :-)

Dokážete si to představit....?

3. října 2011 v 12:15 | Marley G!RL
Kdyby se najednou zničehonic objevilo prohlášení: ,,Tak, a budete bez elektřiny" vyplo by se světlo na ulici za tmy, počítače, auta, prostě vše, co užíváte denně.
Nemohli bychom si dělat referáty do školy, středoškoláci by se nemohli vzdělávat bez notebooku.
No prostě hrůza.
Vrátili by jsme se zase o pár let níž. Snad něco nad pravěkem, používali by jsme svíčky, louče, které by byli ihned vyprodány. Pak by jsme si museli to nejtěžší vyrobit sami.
Nedovedu si takový život představit. Bylo by se jenom čekalo po dlouhé noci na onu zázračně jasnou hvězdu, přezdívanou jako Slunce.
Zrodila by se tak víra v boha Slunce a slunečné dny by si užíval skoro každý, kdo má alespoň trochu rád světlo.
Já bych ato asi nepřežila, celý život bez PC, TV či nemožnost uvařit si kafe.
Jsem jedna z těch, kdo před školní povinnou docházkou či prací vyzunknou teplou, energickou kávu.
No prostě, Život bez elektřiny si neumím představit. Konec. Tečka. Padla.

Wolf's team ...? Yes !!!! - 1 part

2. října 2011 v 16:10 | Marley G!RL |  Fan Fictions
1.kapitola - Špatná aneb dobrá zpráva...?

Žila jsem se svým bráchou Jacobem v takové malé červené chatičce. Byl tam i můj otec s mou ségrou. Moje sestra Rachel se vdala za Paula, kluka, kterého nejvíce ze všech nenávidím. Nechápu, co na něm vidí. No co, je blbá.
Mávla jsem rukou a šla si udělat snídani. Emco cereálie s mlékem byly výtečné.
Po škole jsem jela autem domů. Tam mne čekalo překvapení, ehm, tedy nás.
,,Molly?" pozvala mne Rachel na dort, který nyní koupila. Všichni seděli, zářili štěstím, hlavně Paul. Zrudla jsem jako západ slunce.
,,Jsem těhotná" zašeptala mi do ucha. Panebože, panebože! To snad ne, zrovna s tímhle troubou!
Vycenil jsem na něj zuby. Dělal si z toho legraci - ovšem Jacob se svou Renesmee ne, ti jen mlčky sledovali, co se nyní odehraje.
Sedla jsem si a líně se pustila do dortu. Totéž udělali i ostatní.
,,Tak co?" řekla když ostatní šli domů, včetně Paula.
,,Z významného hlediska usuzuji, že by, že by" pak jsem zmlkla. ,,Myslela jsem si, že ti to udělá radost a ty ses teda předvedla" z očí mé sestry začaly téct slzy.
,,To né, je to úžasná novina, jen jsem si na to nemohla zvyknout, byla jsem v šoku, omráčená, jen tak dál, gratuluji, ať máte kupu dětí" předstírala jsem radost.
,,Vážně?" přesvědčilo jí pouze mé přetvařování.
,,Jo, jen tak dál" sestra mne po téhle větě, která mi vyklouzla s pusy obejmula. ,,Mám tě ráda sestřičko, strašně moc" a vlepila mi na čelo pusu.
Po té jsem se zavřela do pokoje. Z očí mi kapaly slzy, jelikož jsem si říkala, že to už nebude má sestra. Prostě zmizí. Nebudeme chodit ven, blbnout jako prvňačky. Vždycky jsem z rodiny měla to nejhorší. Tak se třeba podívejte na to jméno: Molly!
Chtěla bych se jmenovat Shakira, Lucy, Kate, nebo Amber. Molly, to už je přehnanost.
Vyskočila jsem z okna a běžela na pláž. Začalo pršet. Bylo mi takové vedro, že jsem ze sebe sundala mikinu. Sakra, to je ale horečka!
La Push byla opuštěná. Kdo by tam byl v dešti? Jedině já jsem ten pošuk, nejhorší stvoření na celé planetě.
Skočila jsem do jezera v dešti. Asi se nachladím, ale nic se nstane. Nikdo se o mne nebude zajímat. Plavala jsem sem a tam, až se ozval blesk. Ten mne tak vylekal, že jsem utekla zpátky na pláž. Mé tělo se začalo třást. Utíkala jsem, až se ze mne stvořil vlk, bílý jako šlehačka. Dobré přirovnání, co?
Zavyla jsem, vydávala jsem štěkot. ,,ňuf, ňuf...auuuuuuuuu!" ozývalo se z té bouře. Nikdo se neozval. Prchla jsem tedy do nitra hlubokého lesa.
Tam jsem lehla u pařezu a usnula. Má mysl se ponořila do oné hluboké tmy a v hlavě se mi ozývaly znémé hlasy.
Pokračování příště


Today 2.11 2011

2. října 2011 v 15:10 | Marley G!RL |  Deníček
Dnes jsem byla 4x se psem, šla se kouknout na byt, kam se budeme stěhovat. Zírala jsem na film Hačikó: Příběh psa & teď poslouchám film Marley & Já.
Dnes se chystám napsat referát o Osvětimu, postrachu 2 světové války.
Můj pes leží a pak půjdeme do parku, se těším.
Zatím, přidám nějakou písničku. Papapapapa ♥